Dnes je - svátek má

Obecní úřad Lichoceves
252 64  Lichoceves 20, tel/fax: 220 930 556
e-mail: obec@lichoceves.cz

 

 

 

Úřední hodiny pro veřejnost

Pondělí 18.00-21.00
Středa 09.00-12.00
 
 

 Historie obcí Lichoceves a Noutonice  

Historie Lichocevsi
 
První písemná zmínka o obci Lichoceves je z roku 1228, kdy byla celá ves i poplužní dvůr majetkem jeptišek kláštera Svatojiřského dle stvrzovací listiny, jíž král Přemysl Otakar I. roku 1228 na žádost  Abatyše Anežky statky klášteru potvrzuje. Desátek ze dvora náležel k prebendám kanovníků Svatojiřských. Roku 1421 sebrali tento majetek jeptiškám Pražané a postoupili je Martinovi ze Sčilic a manželce jeho Elšce, jimž je Zikmund majestátem stvrdil roku 1431.

V letech 1443-1465 se stává majitelem dvora pražský měšťan Michal Lichutský. Když se roku 1454 se dostal do sporu o držení dvora, ukázal list, jímž mu Jan z Kunvaldu dosvědčoval, že Martin půjčil králi 200 kop zapsaných na dvoře jeptišek. V zástavním držení trvala Lichoceves po celé století.

Zdislav Vrabský měl ji zapsánu ve 200 kopách r. 1542, po něm r. 1545 Kašpar z Prošovic. R. 1583 postoupil dvůr Michal Španovský, nejvyšší písař království Českého, abatyši Svatojiřské, Eybenštolové z Eybenštolů, ves však patřila k Okoři a náležela r.1585 vdově po Janu Bořitovi z Martinic, Anně rozené z Wartenberka. Ta se vdala r. 1590 za Krištofa Leskovce z Lesákova a od něho r. 1606 Lichoceves koupil David Boryně ze Lhoty a na Roztokách a připojil k roztockému statku. R. 1623 prodal Boryně Lichoceves i s roztockým statkem, jenž mu pro vzpouru měl být zabaven, královskému místodržícímu, Karlu z Lichtenštejna a od těch dob sdílela se ves osudy se statkem Roztockým.

Roku 1803 byla Lichoceves prodána z poloviny Josefu Mádrovi a z poloviny jeho zeti JUDr. Josefu Löhnerovi, majiteli Roztok, který koupil také panství Statenické.

 

Historie Noutonic

Vesnice Noutonice náležela původně panovníkům českým. Roku 1045 daroval Břetislav I. polovinu vsi klášteru Břevnovskému, druhou polovinu daroval král Vladislav II. r. 1138 panenskému klášteru sv. Jiří. Roku 1224 svolil král Přemysl k tomu, aby opat Břevnovský lidi své přesadil ze vsi Noutonice na dědinu klášterní, načež celá ves pak patřila klášteru Svatojiřskému, jemuž náleželo i podací právo nad farním kostelem, který se připomíná v rejstřících desátků papežských již r. 1352. Tehdy náležely Noutonice k děkanátu Řípskému.

Roku 1421 odňali Pražané klášteru Svatojiřskému dvůr v Noutonicích, jejž klášter teprve r. 1485 zase vykoupil. Zdá se, že v době, kdy statek byl klášteru odcizen, vykonávali duchovní správu v Noutonicích kněží pod obojí a udrželi se tu i po r. 1485, kdy abatyše Svatojiřského kláštera Kunhuta II. zastavené statky vyplatila a dvůr v Noutonicích zůstal majetkem kláštera až do roku 1620, kdy jej od odbojných stavů koupila Eva Pětipesská z Chyš a Egerberka. Brzy ale opět připadl klášteru a byl jeho majetkem až do zrušení řádu roku 1782.  Historie vsi Noutonice byla vždy úzce spojena s farním kostelem a zde působícími kněžími.

Kněžna – abatyše Žofie Albinka Helfenburku dala r. 1602 polnosti ke dvoru Noutonickému náležející v užívání poddaným s tím závazkem, aby odváděli desátý mandel ve prospěch tehdy pustého farního kostela. V 17. století fara zanikla a duchovní správu tu vykonával kaplan od sv. Jiří v Praze.

Později až do r. 1707 kostel Noutonický náležel jako filiálka k faře Ounětické.

Roku 1682 byl kostel přestavěn do nynější podoby abatyší Annou Mechthildou Schenweisovou z Ecksteinu. R. 1707 abatyše Helena Pyeronova z Galliano za souhlasu arcibiskupské konsistoře zřídila samostatnou faru v Noutonicích. Podnětem k tomuto kroku bylo prý pro abatyši, že se cítila od faráře Kunětického uraženou, protože její zemřelou komornou ve Statenicích nepochoval sám, nýbrž dal pohřeb vykonati svým kaplanem.

 

Historie kostela sv. Jana Křtitele

Kostel byl původně nazýván "na horkách", protože je vystavěn na mírné vyvýšenině nad vesnicí a je zdálky dobře viditelný.

Podací právo nad farním kostelem, který se připomíná se v rejstřících desátků papežských již r. 1352 náleželo klášteru Svatojiřskému.

Roku 1421 odňali Pražané klášteru Svatojiřskému dvůr v Noutonicích, jejž klášter teprve r. 1485 zase vykoupil. Zdá se, že v době, kdy statek byl klášteru odcizen, vykonávali duchovní správu v Noutonicích kněží pod obojí a udrželi se tu i po r. 1485, neboť na listině podané kněžími pod obojí k císaři r. 1562 jest mezi jinými podepsán „kněz Vojtěch, farář na Hůrkách u sv. Jana“. Tak byl již tehdy nazýván kostel Noutonický, leže na vršku opodál vesnice. Později tu byl farářem Petr Bavorovský, bývalý farář Kladenský (okolo r. 1585), který jsa více luterán než katolík, opět odešel okolo r. 1596).

Kněžna – abatyše Žofie Albinka Helfenburku dala r. 1602 polnosti ke dvoru Noutonickému náležející v užívání poddaným s tím závazkem, aby odváděli desátý mandel ve prospěch ve prospěch pustého tehdáž chrámu Páně. V 17. století fara zanikla a duchovní správu vykonával tu kaplan od sv. Jiří v Praze.

Později až do r. 1707 kostel Noutonický náležel jako filiálka k faře Ounětické.

Roku 1682 byl kostel přestavěn do nynější podoby abatyší Annou Mechthildou Schenweisovou z Ecksteinu. R. 1707 abatyše Helena Pyeronova z Galliano za souhlasu arcibiskupské konsistoře zřídila samostatnou faru v Noutonicích, která tudíž byla od Ounětic oddělena. Podnětem k tomuto kroku bylo prý řečené abatyši, že se cítila od faráře Kunětického uraženou, protože zemřelou v Statečnicích její komornou nepochoval sám, nýbrž dal pohřeb vykonati svým kaplanem.

Z farářů po roce 1707 stojí za zmínku:
   Josef Horák (1753-63) narodil se na osadě Noutonické ve Statenicích r. 1722 jakožto syn tamního duchovního, stal se metropolitním kanovníkem v Praze, zvolen 1786 děkanem a 1787 proboštem metropolitní kapitoly a
   Norbert Augustin Foršt 1763-1769 (měl dva bratry kněze a čtyři sestry jeptišky, zemřel v mladém věku 29 let a je pochován pod mramorovým kamenem, jejž jeho otec dal zhotovit a nápis naň složill.

Když roku 1742 Francouzi obsadili Prahu, tu vojevůdce jejich Broglio všem farářům pražským a okolním rozkázal, aby na kázáních velebili vládu francouzskou a odvraceli lid od legitimní panovnice císařovny Marie Teresie. Ale farář Karel Oppolský (1742-53) věren své císařovně, s kazatelny k lásce a věrnosti vůči ní posluchače své vybízel. Když se o tom Broglio dověděl, vyslal do Noutonic oddíl vojska, aby faráře spoutaného do Prahy před vojenský soud přivedli. Vojáci faru obstoupili, ale farář na štěstí doma nebyl. Obdržev pak od jednoho farníka výstrahu, útěkem z nebezpečí života vyvázl.

R. 1774 byla věž farního kostela ve zdivu o 5 loket zvýšena a střecha její plechem pobita. Kříž věžní byl 7. května 1774 farářem benedikován a za zvuků trub a bubnů na vrchol věže vytažen, do jablka pod křížem byla vložena plechová skříňka s ostatky svatých a pergamenový list s letopisným nápisem. Téhož roku  by přelit větší zvon a přestavěna kruchta.

Dne 6. července roku 1782 v noci byl kostel Noutonický oloupen: svatokrádežníci vypáčili tabernákl a uloupili stříbrný kalich i mosazné ciborium.

Právo patronátní kostela Noutonického měl klášter Svatojiřský až do svého zrušení 1782, načež kostel byl zprvu pod patronátem císařským, jelikož panství připadlo komoře císařské. Od r. 1790 prodejem velkostatku přeházelo i patronátní právo na majitele, jichž se tu vystřídalo několik.

R. 1837 byl menší zvon ukraden a nový byl pořízen r. 1857 z výnosu sbírek nákladem 241 zlatých (císař Ferdinand Dobrotivý přispěl 90 zl.). Ulit byl od bratří Diepoldů v Praze.

Roku 1862 byl rozšířen hřbitov. Pahorek, na němž stojí noutonický kostel,  byl až do roku 1863 pustý. Toho roku dal farář Slavíček posázeti jak celý hřbitov, tak i prázdnou prostoru před kostelem rozličnými stromy.

Roku 1895 byl kostel opraven. Nové varhany dodala firma Rejna a Černý v Praze. Nový obraz „Sv. Jan Nepomucký, jakožto almužník“ (dříve tu býval obraz na stěně malovaný) zhotovil malíř Jan Heřman. Tehdy byla přistavěna také nová sakristie.


Zvony

První zvon ulitý roku 1810, s nápisem „Za pana Josefa Löhnera, vrchnosti Statenskej, a Norbe. Srba, faráře osady Nautonské, tento zvon ke cti Boha a sv. Jana Křtitele přelitý byl r. 1810 z nákladu nábožných osadníků od Jos. Kühnera zvonaře."

R. 1837 byl menší zvon ukraden, nový byl pořízen r. 1857 z výnosu sbírek nákladem 241 zlatých (císař Ferdinand Dobrotivý přispěl 90 zl.). Ulit byl od bratří Diepoldů v Praze.
Druhý zvon ulitý roku 1857, s nápisem „Litý od zvonařů bratrů Diepoldů v Praze leta Páně 1857. Za faráře Ant. Slavíčka ke cti a chvále sv. Václava, Jiří a Ferdinanda ulit nákladem osadníků noutonských leta Páně 1857“.

 

 
Historie školy v Noutonicích
 
Přesné datum zřízení obecné školy v Noutonicích není známé. Původně byla škola v Noutonicích farní školou.
První písemná zmínka o škole se nalézá v památní knize farní, kde je k r. 1859 poznamenáno: „Dne 2. března 1859 zemřel zdejší farní učitel Antonín Procházka v 63. roce věku svého, ve 43. roce působení jeho jediné na škole zdejší. Byl to muž v plnění povinností svědomitý, při tom velmi skromný, mírumilovný, zbožný a ve svém živobytí bezúhonný a příkladný. Ještě na sklonku života svého resignoval na školu, aby syn jeho Josef Procházka tuto obdržeti mohl. Připomenouti sluší, že již děd Josefův, Václav Procházka, co farní učitel 66 roků v Noutonicích působil…“. Rod Procházků na noutonické škole působil až do roku 1894.

Škola v Noutonicích byla původně jednotřídní a umístěna byla v domku č. 4 až do roku 1857. V tomto roce byla postavena nová škola nákladem 5821 zl. 18 kr. ve stříbře. Tuto sumu hradil z části patron školy a z části přifařené obce podle poměru daní gruntovních.

Nová škola byla dvoutřídní a navštěvovalo ji 100 chlapců a 103 dívky.  V roce 1878 stoupl počet dětí na 240 a bylo nutné školu rozšířit o další třídu. Přístavek školy byl slavnostně vysvěcen 4. prosince 1881, tudíž od roku 1881 měla noutonická škola tři třídy. Od roku 1881 se začalo na škole vyučovat také ručním pracem.

Avšak již ve školním roce 1884-85 vznikla opět potřeba rozšíření školy, protože počet žáků vzrost na 300 dětí. Proto byla od 1. ledna 1887 otevřena další třída a škola se stala čtyřtřídní. V té době náležela noutonická škola co do výstavnosti k nejlepším v okolí Smíchova.
 
   
 Památky 

Kostel sv. Jana Křtitele



Vstup do kostela sv. Jana Křtitele
 v Noutonicích

 

Památník padlým v 1. sv.válce

Památník padlým v 1. sv.válce
v Lichocevsi (foto 2008)

 

Slavnostní odhalení
Památníku padlých v 1. sv. válce,
konané dne 4. srpna 1929,
foto archiv obce

 

Historické fotografie obce
 
 


 
 

   ©2008-2010 Obec Lichoceves, všechna práva vyhrazena